Proč jsem se do něj zamilovala?
Důvod, proč se dva lidé do sebe zamilují, přesahuje fyzickou přitažlivost, touhu po společenském životě, dokonce i podobnost hodnot a zájmů. Má dlouhé kořeny v nenaplněných potřebách a zraněních z dětství. Proč nás tak přitahují negativní zranění z dětství? Proč žena, jejíž otec byl opilec a která si opakovaně slibuje, že přijme jakéhokoli muže kromě opilce, nakonec skončí s manželem alkoholikem? Pokud vám rodiče ublížili svým nezájmem, bylo by normální, kdybyste si našli někoho, na koho je spolehnutí, ale pokud byli rodiče příliš starostliví, potřebovali byste partnera, který vám ponechá dostatek prostoru a vlastní svobody.
Proč muži často vyčítají ženám: "Chováš se ke mně jako moje matka!" a ženy mužům: "Cítím se kvůli tobě bezmocná a zmatená jako můj otčím"? Protože náš mozek je uzpůsoben k tomu, aby našel partnera, se kterým bychom mohli dozrát a dokončit svůj dětský úkol. Abychom získali vlastnosti, které jsme neměli u jednoho nebo druhého z rodičů. Naučit se být asertivnější tváří v tvář majetnickému partnerovi nebo se naučit ocenit individualitu partnera, pokud jsme žárlili od dětství. Náš partner nás tedy přirozeně podporuje v rozvíjení chybějících částí naší osobnosti. Koneckonců, podívejte se na vztahy ze vševidoucího, praktického hlediska. Čeho si lidé všímají? "Ona je tanečnice, on je nemotorný a strnulý." "Peter je živý a upovídaný, zatímco jeho žena Tina je uzavřená a přemýšlivá." "Irena je intuitivní myslitelka, její manžel je logický myslitel."
A znovu: pokud jsme v dětství považovali za nebezpečné vyhledávat kontakt nebo citovou blízkost a stali jsme se tichými a odtažitými, budeme přitahovat někoho, kdo bude potřebovat citovou blízkost od nás. Pokud jsme se v dětství naučili lpět, bude nás přitahovat někdo, kdo chce, abychom mu dali prostor a respektovali jeho hranice. Citové pouto s někým nám dává jedinečnou příležitost k osobnímu rozvoji. Nezahazujme tento jedinečný dar.
Ti, kteří se rozvedou a znovu navážou vztah, si často stěžují, že nový partner má stejné chyby jako ...
Pokud odejdeme, aniž bychom prozkoumali zázemí, které si s sebou přinášíme, a zapracovali na jeho proměně, jsme na nejlepší cestě ocitnout se ve stejné situaci, protože existuje vysoká pravděpodobnost, že si dalšího partnera budeme nevědomě vybírat podle stejného klíče, i když se vědomě budeme snažit vybírat jinak a později se ve vztahu budeme cítit a chovat podobně. Jak se říká: Náš stín jde vždy s námi. Cílevědomé hledání ideálního partnera obvykle nefunguje.
Pokusme se přerůst sami sebe!
Na otázku o rozchodech jeden moudrý muž řekl: "Když se chceš naučit řídit loď, nepomůže ti, když budeš měnit loď. Když umíte řídit jedno, umíte řídit všechna." Ukazuje se, že štěstí v partnerství nezávisí ani tak na štěstí při výběru partnera, jak si často myslíme, ale na naší ochotě podívat se do sebe a převzít odpovědnost - především za sebe - a vydat se cestou vlastního osobního růstu, tedy sebe sama.
Ve skutečnosti často hledáme v životě potěšení a rádi bychom unikli z partnerského vztahu, ale často nevidíme, že mnoho věcí, které přinášejí určitou míru potěšení v krátkodobém horizontu, mají nepříjemné, někdy dokonce velmi negativní důsledky v dlouhodobém horizontu. A naopak - trocha úsilí v přítomném okamžiku může přinést mnoho dobrého v dlouhodobém horizontu. To často platí i v partnerských vztazích.
Investuji do svého manželství neustále, ale nic za to nedostáváme!
Někdy máme opravdu pocit, že se snažíme už léta, ale žádná změna se nekoná. Je však důležité se upřímně ptát, jakým způsobem se snažíme, protože často se snažíme většinu času podobným způsobem - způsobem, který je často jen odrazem našich kufrů. Proto je tak důležité otevřít se novým perspektivám a novým přístupům, protože pokud používáme podobný přístup jako v minulosti, který se ukázal jako neúspěšný, je pravděpodobné, že v budoucnosti tomu nebude jinak. Často se ukáže, že proces hledání může být značně usnadněn malou odbornou pomocí, nebo že bez ní se můžeme navzdory dobrým úmyslům dostat do začarovaného kruhu.
A přesto mám pocit, že rozvod je jediným řešením...
Cestu ven si musíme zasloužit. Teprve když se na sebe poctivě podíváme, získáme nové dovednosti, znalosti, pochopení zákonitostí vztahů, porozumění sobě i partnerovi a v praxi se už dostatečně dlouho chováme jinak, a přesto ve vztahu nedochází k žádné změně a my s tím opravdu nejsme spokojeni, možná je čas odejít. Pak budeme moci odejít s klidem v duši a s vědomím, že jsme udělali vše, co jsme mohli, a že změny, které jsme na sobě provedli, nás v budoucnu dovedou k jinému vztahu.