Neměli bychom však zapomínat na to, že dětský organismus dobře ví, co potřebuje, a instinktivně si vybírá potřebné látky v potravě. Děti nejedí každé jídlo od všeho trochu, ale v delším časovém období jedí výrobky už z každé skupiny potravin.
Přístup rodičů je velmi důležitý. Pokud během jídla navodíme nervózní atmosféru a nutíme dítě k jídlu všemi možnými prostředky, způsobíme opačný efekt. Nové jídla by se měla zavádět postupně a střídat je s těmi, která jsou dítěti dobře známá. Jídlo může být pro dítě dobrodružstvím a potěšením, ale ne tehdy, když se podává v hektické atmosféře.
Od prvních let života je vhodné učit děti správným stravovacím návykům. Jídlo by se nemělo přesolovat ani sladit, protože to je první malý krok k cukrovce a hypertenzi. Nejlepší je jíst s celou rodinou ve stejnou dobu, dítě si pak zvykne na každodenní rituál.
Na jídlo by měl být vyhrazen dostatečný čas. Spěch a popohánění dítěte ho účinně zbavují chuti k jídlu. Není dobré dítě nutit do jídla; pokud se mu nechce jíst více, vynahradí si to později.
Když dáme dítěti určitou možnost volby, bude jídlo jíst ochotněji. Nemusíte se však dítěte ptát, co chce jíst, ale nabídněte mu dvě jídla. Díky tomu rodič rozhoduje o tom, co dítě jí, a dává mu možnost vybrat si, co chce.
Hladové dítě lze povzbudit k jídlu přípravou pestrých pokrmů. Podle výzkumu jsou pro děti nejatraktivnější kompozice složené ze sedmi různých prvků v šesti barvách. Vyplatí se je uspořádat do různých tvarů, například usmívajících se obličejů, slunečnic nebo zvířat.
Malý kuchař pravděpodobněji sní jídlo, na jehož přípravě se podílí. Dokáže provádět jednoduché a bezpečné úkony, jako je mytí zeleniny nebo prostírání stolu. Starší děti mohou potraviny krájet nebo míchat pod dohledem rodičů.