Antiradary šetří nejen několik tisíc korun ale i nervy

28.08.2018

Policie nasadila na naše cesty zbraně vysokého kalibru. Denně naměří prostřednictvím radarů stovky řidičů a inkasuje tak slušný balík peněz. V dnešním článku vám napíšeme neskutečný příběh s dvěma konci.

Chlapi to nemají v rozhodování jednoduché. Pokud někam spěcháme, tak nastává dilema, zda šlápnout na plyn nebo přijít pozdě. Takové sekundové rozhodnutí mezi pokutou a zpožděním, většinou končí vítězně pro tu první možnost. Za vítězství rizika pokuty nese odpovědnost i adrenalin, který ze zpoždění můžeme jen těžko pocítit. Co si tu budeme psát zbytečně "omáčky". Ten pocit, který se nám náhle vlije do žil, když na dálnici předvedeme rozběh boeingu 737, nemůže pochopit pouze žena. Pokud nám k tomu řve kvalitní muzika, která jako by nás nutila jet ještě rychleji, tak si koledujeme o mastnou pokutu. Prý z tohoto důvodu používají policisté i majáky a různé jiné vizuální pomůcky, protože by bylo asi velkou náhodou je v tom řevu slyšet.

Nálada se začne vytrácet, když na nás začnou mávat jak na prvního máje a požadují od nás, abychom zpomalili. Na řadu přichází zmutovaná forma adrenalinu, kdy ještě z nás neodezní ten ze šílené jízdy a už se do žil vlévá ten z takového těžko popsatelného stavu, který asi všichni dobře známe. Obligátní otázky typu "No pane řidiči, kam se tak spěcháte", raději vynecháme a přejdeme rovnou k části "Bude to za 5 litrů" Ku ... pět litrů ?! Po snaživém ukecávání odjíždíme s úsměvem v podkově a už ani nemáme chuť zrychlit.


Co udělat, aby tento příběh měl jiný konec?

Napsat vám manuál, jak upéct neviditelné koláče, by bylo až příliš moc odvážné. No v našem druhém konci, končí příběh s takovým škodolibo-šťastným pocitem.


THE END S happyendem


Nyní se dobře vžijte do následujícího textu. Pokud právě řídíte, raději zpomalte a na chvíli zavřete oči. Představte si spolu s námi ten pocit rozbíhajícího boeingu 737 těsně před vzletem. Řítíte se po dálnici nezákonnou rychlostí bez udělení výjimky. Cítíte, jako by vám měl explodovat reproduktor a do žil se vám vlévá ten výše popsaný pocit. Najednou si na maličkou nanovteřinu všimnete, že někdo stojí u krajnice a snaží se s nějakým zařízením v ruce něco jako by vyfotit. Ono přes to místo proletíte ve velmi vysoké rychlosti, takže nedokážete s přesností určit, co bylo záměrem toho kameramana. Alespoň si myslíte, že to byl kameraman. Na místo setkání přijdete o trošku dříve, než jste museli a tak stíháte ještě kávu v mekáči. Během popíjení kávy se pomaličku vytrácí nabytý adrenalin a vy jen tak úplně čistou náhodou pomyslíte na to, jaké jste měli štěstí, že vás nenaměřili policisté.